Kombinace několika faktorů, mezi kterými najdete konflikty, politickou izolaci i nedávno ukončené sankce OSN, udělala z hlavního města Eritreje jaksi mimochodem ráj pro cyklisty.
Fotoreportáž uveřejnila britská BBC na svém webu. Hlavní město Asmara má asi půl milionu obyvatel, nízké platy, vysoké daně a nedostatek paliva, což znamená, že se v ulicích nepohybují skoro žádná auta, a když už na nějaké narazíte, vypadá, že patří do doby dávno minulé. V důsledku souhry těchto okolností je Asmara úplně jiná než většina hlučných a vozidly přecpaných afrických metropolí. I díky ideálnímu podnebí je skvělým místem, kde se pohybovat na kole. A jak říkají místní, cyklistika je nedílnou součástí jejich kultury. Eritrejci jezdí na kolech všech tvarů, druhů i barev, na horských, městských, závodních i zcela nezařaditelných. Mladí i staří, ženy i muži, atleti i korpulentní dámy v domácnosti – každý tu pěstuje „biciclettu“, což je v místním jazyce tigrinya slovo pro kolo. Metropole Asmara je taky mimořádně krásná a díky architektuře ve stylu art deco z dob, kdy byla italskou kolonií, ji nedávno UNESCO zařadilo na seznam světového dědictví. Cykloservisy tu najdete na každém rohu a všechno je tak trochu „homemade“, dovoz nových kol i náhradních dílů do země je totiž velmi drahý. Ten, kdo spoléhá na veřejnou dopravu, musí navíc počítat s dlouhým čekáním, než dostane příležitost vmáčknout se do některého z přeplněných autobusů.
Cyklistika je taky logicky mezi Eritrejci nejoblíbenějším sportem. Její závodní podoba, kterou do země přivezli Italové, je současným zdrojem pýchy místních obyvatel. Eritrejský národní tým, ve kterém loni na podzim zazářila Mosana Debesay, je v mezinárodních závodech mimořádně úspěšný.
