„Jezděte na kole!. Mnohdy je to rychlejší než autem, ušetříte a navíc něco děláte i pro svoje zdraví!“ řekla tvář soutěže Do rachoty kolem KM 2018.
S potěšením vám představujeme tvář letošního ročníku soutěže Do rachoty kolem KM. Je jí kroměřížská rodačka Klára Smetánková, která se od svých šesti let aktivně a úspěšně věnuje raftingu a individuálnímu vodáckému sportu – kajaku.
Mezi největší dosavadní úspěchy její raftové posádky patří zlatá a čtyři stříbrné medaile z MS v Indonésii v roce 2015, dvě stříbra z MS ve Spojených arabských emirátech v roce 2016, pět stříbrných medailí z loňského ME v Gruzii a čtyři zlaté a jedna stříbrná z MS v Japonsku v roce 2017. V tomto roce ji čeká ME na Slovensku a MS v Argentině. V rámci republikových závodů se pravidelně umisťuje na předních pozicích.
Klára momentálně studuje gymnázium se sportovním zaměřením v Brně.
Sport hraje v jejím životě významnou roli a naší soutěži velice fandí. Na kole jezdí často a ráda, proto otázky na ni směřovali hlavně tímto směrem:
Vodáckému sportu se věnuješ od svých šesti let. Jak to vlastně začalo?
Rodiče mně i mému bráchovi nechali velkou volnost v tom, jaké koníčky chceme dělat. Brácha u ničeho moc nevydržel a mimo jiné začal chodit i do vodáka. Mně se to moc líbilo a jednoho dne, když jsme se s mamkou přišly podívat na trénink, jsem byla posazena do žlutého minikajaku a už to bylo. Brácha s tím po roce seknul, ale mě to drží už skoro dvanáct let.
Řekni nám něco o tvém vztahu ke kolům a jízdě na kole. Bereš kolo jako praktický dopravní prostředek nebo jako sport?
No… Dalo by se říct, že to mám rozdělené. V roce je velice málo dní, kdy bych na kolo nesedla. Ani si nepamatuju, kdy jsem v Kroměříži naposledy šla do školy pěšky, místo, abych jela na kole. Měla jsem změřeno, že z domu to jde na gympl stihnout za 4,5 minuty, když pořádně šlápnu a nemusím na křižovatce dávat přednost a potom mi vyjde zelená na Miličáku. Spolužáci mi kolo ve srandě překřtili na “povoz“, už ani nevím, jak to vzniklo, každopádně se to ujalo… “Povozem“ jsem se mohla prakticky všude po Kroměříži dostat do 10 minut. Takže ideální dopravní prostředek.
Když se chci projet, beru kolo jiné a užívám si fyzickou aktivitu a pocit, kam až se dá se “šlapohybem“ dostat.
Jaké máš momentálně kolo?
Na každodenní ježdění mám kolo po mamce. Na výlety treka.
A když jsem píchla, nebo chtěla zafrajeřit, půjčila jsem si od táty starého Favorita s dynamem, sedlem směřujícím vzhůru a přehazovačkou na štangli.
Studuješ v Brně. Jezdíš tam na kole?
Ještě k tomu nedošlo, ale rozhodně to mám v úmyslu. V blízké době se chystám kolo do Brna dopravit a začít fungovat podobně jako v Kroměříži.
Je něco, co ti jízdu na kole komplikuje?
Asi jenom spolužáci, kteří mi kolo několikrát vypustili, než zjistili, že je moje, akorát si ho dávám do zastřešeného stojanu pro učitele. Jak už jsem zmínila předtím, dokud nepadají trakaře, jedu.
Co tě na jízdě na kole nejvíc baví?
Člověk se míň nadře a ve skupině se dá povídat mnohem líp, než při běhání. A taky to, že se můžu prostě sbalit a jet, aniž bych musela cokoliv řešit.
Myslíš, že by mělo být kolo plnohodnotným dopravním prostředkem ve městech?
Rozhodně bych byla pro, ale ne všude jsou na to podmínky. Řidiči dokážou být dost bezohlední a v mnoha případech si za to můžou i cyklisti sami. Krásně vyřešeno to mají ve Vídni, kde jsou cyklopruhy snad všude. To se mi moc líbilo. Například v Osace je cyklistů taky hodně, ale kvůli husté dopravě se na silnici neodváží a jezdí po chodníku jeden za druhým v obou směrech. Místní jsou na to zvyklí, ale mně to bylo dost nepříjemné.
Co si myslíš o kroměřížské soutěži Do rachoty kolem KM?
Přijde mi to jako super nápad. Už loni mě mrzelo, že se soutěž netýkala i studentů, protože bych se ráda zúčastnila.
Takže jezděte, mnohdy je to rychlejší než autem, ušetříte a navíc něco děláte i pro svoje zdraví!
Děkujeme za rozhovor a ať se daří!
