Jak se rozhoduje o životě v našem městě, aneb děti to maj zmáklý

Bylo pondělí 13.5.2019, pondělí jako každé jiné. Kamarádka mi řekla, že její dcerka má nějakou akci v knihovně a musí ji doprovodit, zda bych jí nehlídala dcerku druhou. Kývla jsem se slovy – co to je za akci? Po menší debatě a poradě se strýčkem Googlem jsem zjistila, že se jedná o veřejnou debatu o udržitelné městské mobilitě města Kroměříž. Ty jo, to mě asi zajímá, řekla jsem si a dohodla se s kamarádkou, že se všichni potkáme v knihovně, manžel pohlídá děti a já se kouknu na projednávání. Čekala jsem, plný sál, jak jsem to již v minulosti zažila na Kulatých stolech pořádaných Zdravým městem Kroměříž. Jak jsem se spletla. Přiznám se, o plánu mobility jsem asi neslyšela poprvé, ale nějak jsem asi o něm neslyšela dost natolik, abych věděla více. A to zrovna nejsem člověk, který se o veřejné věci nezajímá vůbec. Stejně jako tato akce, která mimochodem nebyla ani v programu knihovny, unikla málem mně, tak unikla asi všem občanům mimo zainteresované strany, které to věděly od přednášejícího Jaroslav Martinka, odborníka na slovo vzatého (národní cyklokoordinátor, pracovník Centra dopravního výzkumu a Fakulty dopravní ČVUT v Praze, jednatel spolku Partnerství pro městskou mobilitu a kroměřížského spolku Kolem KM, z. s. a mnoho jiného). Z řad nezainteresovaných občanů jsem tam byla snad jen já nebo aspoň jsem měla takový pocit. Jako zástupce radnice tam byl pan místostarosta Vít Pěštuka a tiše poslouchal. Pana Jaroslava nabitého energii a pocitem, že je třeba umět pracovat i s málem, smutná situace neúčasti široké veřejnosti nevyvedla z míry a přesvědčivým způsobem se jal vysvětlovat, jak je plán mobility důležitý dokument a co vše by mohl Kroměříži a jeho obyvatelům přinést. Pokusil se v přímém přenosu zopakovat zkušenost ze tříd ZŠ Oskol, kde se žáky 1. i 2. stupně plán mobility probíral. Těmto dětem a opakovaně i všem na veřejném projednání povídal pohádku, jak Honza vyrazil do světa na zkušenou, inspiroval se a chtěl nápady zavést i doma. Ale ejhle, ono to nešlo. Vyskočili malí “čertíci” a Honzu napadlo: “je to marný”. Honza si řekl, že s tím musí něco udělat. Založil “slušnej oddíl”. Jeho heslem je: “když nemůžeš, tak přidej”…… a pohádka pokračovala a my ani nedutali. Chcete-li vědět více, čtěte zde: https://www.citychangers.cz/nase-pohadka

Ano děti to mají zmáklé, přesně ví, jak jsme na tom, stejně jako to ví např. švédská aktivistka Greta. Ví, že životní prostředí máme mít dobré k tomu, abychom žili a přežili. Ví, že když se jede do školy na kole, tak jediné, co mohu ucítit je, když si cyklista prdne J. Naopak, když budeme mít aut plné ulice, tak se nám taky může stát, že se brzy nebudeme moci nadechnout vůbec. Pochopila jsem, že pokud by Plán udržitelné městské mobility města Kroměříže byl zmáklý očima dětí, žilo by se nám všem kroměřížákům lépe. Někde to už pochopili, prý v městě Uničov. Ano, když může Uničov, proč ne Kroměříž, že ano? Pochopila jsem také, že jediný kdo může pohlídat radnici, aby činila tak, jak chceme, jsme my občané. Pokud bude mít sílu hlas dospělácký, který bude silně řvát „Chceme více parkovacích míst“, bude hlas našich dětí příliš slabý, aby zakřičel „Chceme žít lépe, chceme dýchat čistý vzduch, chceme jezdit na kole do školy“. Neměli bychom se my rodiče snažit, aby hlas našich dětí byl slyšet? Buďme jejich amplion, přesvědčme radnici, aby nehledala důvody proč to nejde….proč nejde mít cyklostezky, proč nejde používat auta jakožto dopravní prostředky méně, proč nejde mít a ctít udržitelný plán mobility, který bude myslet na zdraví občanů a na Domácí hrubé štěstí (toto např. sleduje země Bhútán místo Hrubého domácí produktu).

Já jako rodič se dívám na své děti a chci, aby mohly dýchat lépe, pohybovat se ve městě bezpečně a to i na kole. Chci, aby na Kojetínské, kde bydlíme, jsme si nemuseli kvůli opakovaným respiračním onemocněním svých dětí kupovat čističku vzduchu. Chci a chci a chci, takže asi budu muset, muset, muset. Asi zkusím obětovat trochu toho svého pohodlí a čas a aktivně se přijdu účastnit veřejného projednávání Plánu udržitelné městské mobility města Kroměříž, které je zatím skoro utajená akce, ale ví se, že bude 25.6. Snad se mi podaří i víc. Pokud byste nám v tom náhodou chtěli pomoci, dejte mi vědět na barborice-km@seznam.cz, potřebuji parťáky protože, když bude nás víc, nebudeme se bát vlka nic J.

Autor: občanka města Kroměříž Veronika Habrová ml., matka tří děti, které chtějí dýchat čistý vzduch a jezdit bezpečně po Kroměříži na kole

Autor příspěvku: Admin

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..